Foxies Monday: Strom jako odraz našeho pedagogického já
Strom jako odraz našeho pedagogického já
Představte si listnatý strom, vzrostlý tak akorát. Jak silný má kmen? Jak hluboké jsou jeho kořeny? Jak košatá je jeho koruna? Nese plody? Má nová poupata? Shodil listy a odpočívá?
Ten strom je odrazem svého zahradníka. A je přesně takový, jaký má v tuhle chvíli být.
Když sázíme strom, můžeme mu vybrat místo. Bude růst sám v zahradě plné trnů a kamenů nebo ho vysadíme mezi stejné stromy, kde bude mít dostatek prostoru? Bude o svůj růst bojovat nebo se stane jeho přirozenou součástí?
Podívejte se na svůj učitelský strom. Můžete využít tento obrázek, živý strom ve vašem okolí, můžete si strom nakreslit nebo si ho jen vybavte ve své fantazii.
Prozkoumejte jeho kmen. Cítíte mízu, která proudí od kořenů až do větví? Dokážete kmen obejmout? Má silnou kůru? Jakou barvu má jeho kůra? Jak voní? Kdybyste měli na kmen napsat jedno slovo, jaké by to bylo?
Přesuňte se ke koruně. Dokážete říct, kolik má větví? Rostou uspořádaně nebo jedna přes druhou? Jsou silné, tenké, křivolaké, přímé? Pokud na nich rostou plody, jaké jsou? Všechny zralé nebo některé dozrávají a jiné už jsou suché a nepotřebné? Jsou plody určené jen vám nebo z nich mohou mít užitek také druzí?
Kořeny. Silné a pevné, které drží celý náš strom, celé naše učitelské já. Jak hluboko sahají? Říká se, že kořeny stromu jsou zrcadlem jeho koruny. Je to tak? Kořeny čerpají vodu, kterou potřebujeme pro svůj růst. Máte dostatek vody?
Jste zahradník. O svůj strom pečujete. Zaléváte ho pravidelně nebo když máte pocit, že usychá? Potřebuje občas přihnojit? Přistřihnout větve? Možná potřebuje postřik proti škůdcům, možná potřebuje láskyplně obejmout a možná potřebuje jen být. Být váš, s vámi a pro vás. Je vaší oporou i zdrojem.
A ještě něco! Listnaté stromy nejsou pořád zelené. Mají čas růstu, čas plodů a sklizně a dostatek času na odpočinek. Co kdybychom byli jako stromy?
Příběh jednoho stromu
Rozhodl se, že zasadí svoji jabloň do nehostinné zahrady. Pečoval o ni, byla krásná a těšila se z první úrody. Jenže ostatním stromům jabloň překážela. Byla příliš jiná. Rozhodl se, že jabloň přesadí. Našel nový sad, ve kterém mohla dozrát první jablka. Sklizeň byla bohatá a strom byl připraven na další úrodu. Bez ustání o ni pečoval, zaléval ji, hnojil nejlepšími hnojivy, podpíral ji, když foukal vítr. A jabloň brzy měla další jablka a po nich další. Skvělá, vyhlášená, prvotřídní sklizeň.
Jednoho rána se probudil a viděl, že na jabloni nejsou žádné plody. Ba ani květy nebylo vidět. Vždyť se o ni tak moc staral, tak moc mu na jabloni záleželo. Nerozuměl tomu. Možná po čase pochopil. Budeme v to věřit…
 |
Foxies Monday, nová blogová rubrika, |